Klárka: Ahoj

Klárka: jako koním dnes dobře hrabe. Už je přes půl hodiny pozoruji, jak lítají jako kokoti. Fin věčně na zadních, dělá tady vysokou španělskou, a pak se navzájem honí, vyhazují. Prostě dostiháci hadr a Sivík na ně rozvážně a moudře kouká z povzdálí :D

Klárka: a jako našli před stodolou velikou kaluž, hrabali v ní, a hádej, co všichni 3 udělali? Vymáchali se v ní

Klárka: vidím to z okna, jak to z nich teče

Klárka: a co mě potěšilo, Béruš pomalu zpracovává Sivíka, takže do 2-3 dnů ho úplně ovládne a zařadí pod sebe definitivně

Klárka: ale jsou to kokoti, v tom blátě lítat, z kopce zásadně tryskem, snad budou nohy večer ok

Klárka: ahoj

Klárka: tak Latík má rozřízlou střelku

Klárka: krvácí to jako prase

Klárka: kokoti

služka: ahoj... Sebereme ti je asi hned, než z nich hrábne i tobě

Klárka: Ahoj

Klárka: tak Béruš jde po Sivíkovi, celý den ho honil a odháněl od koní. A jak jsem mu dala náhubek, pustil se do něho fest. Asi věděl, že se tak neubrání a honil ho po celém výběhu, až Sivík v plném cvalu upadl. Snad mu nic nebude, mám strach, protože byl číslej, aby se znova nerozčísl

Klárka: a jak se honili, Latíkovi zase začala téct krev, takže jsem moje musela zavřít

Klárka: nevím, jak to udělám, asi je budu muset rozdělit

Klárka: takže i kdybyste si vaše koně vzali hned, zlobit se nebudu

Klárka: zkusím, co si budou dělat, a když tak je rozdělím,

služka: ahoj

služka: normálně udělej v sobotu grilovačku, prase + herky, a budeš mít od nich klid

Klárka: a říkala jsem ti, jak byl Latík hodnej? Pod Míšou

Klárka: jako měla jsem strach jako prase, po půl roce na něj dát dítě

Klárka: jsem to trenérce rozmlouvala ale ona si nedala říct, je to blázen

služka: Míša je nejšikovnější a hlavně se nebojí

Klárka: no, já jsem ji právě že asi vystrašila, jak jsem se bála:D A tak se začala taky bát

služka: ostatní by si možná neškrtli, Míša byla nejlepší volba

Klárka: kvůli mně s ním měla ze začátku krapet problémy

služka: ona ani služka by si neškrtla!!! :-D

Klárka: protože jak se bála, tak ho zbytečně moc držela a znáš dostiháky, když je držíš. Pak se přestala bát, povolila mu, a miminko

Klárka: no já taky asi ne

Klárka: trenérka právě říkala, že se to musí zkusit, že na něm někdy budu taky jezdit. A já na to, že to budu, ale před tím ho budu 3 týdny lonžovat a jezdit jen na jízdárně, než si na něj zvyknu. A pak možná ven. Ale ona hned „neboj, jdeme sedlat“. Jsem trnula hrůzou

služka: :D :D klasika :D

Klárka: jsem podělaná až za ušima

služka: vítej v klubu

Klárka: kdybys mě slyšela na jízdárně, když jsem s ním šla trénovat bubáky. I když to jsi mě možná slyšela, jak jsem si zařvala. Ale to nebylo cvičení bubáků ani tak pro Sivíka, jako pro mě :D

služka: :D :D :D tos byla ty? Já myslela, že vítr nebo bouřka :D

Klárka: :D

Klárka: ale já fakt řvala jako tygr, jsem si dodávala sebevědomí :D

služka: já to říkám furt, že řvaní je zdravé :D

Klárka: :D

Klárka: a zpívání ještě víc

služka: no zpívání nejvíc :D

Klárka: já chci jaroooooo

služka: ja takyyyyyyyyyyyyyyyyyyy

Klárka: chci, aby se pásli a spali venku

Klárka: ale když si představím té práce, než to bude... Ohrady, přístřešek a tak. Uzpůsobit to tomu

služka: soucítím

služka: a to mě ještě čeká Finovo přístřešek

Klárka: já ti s ním pomůžu

Klárka: to máme za chvilku

Klárka: hlavně, že ten Bérušovo je hotový

služka: Fin teď kouká z patra, na Béruš :D

Klárka: to jo

Klárka: Béruš tam vypadá jako chudínek a Fin jako obrovskej began

služka: aspoň jednou v životě :D :D :D

Klárka: ale v tom přístřešku je to maxi rozdíl

Klárka: a jako od té doby, co si Fin namlel, jak chtěl proskočit ven, neutíká a ani ráno, to si počká, okoukne situaci, a až pak jde rozvážně ven. Žádné cpaní a povalování mě

služka: :D :D a dobře mu tak

Klárka: kluci dnes měli bubák den

Klárka: foukal vítr a oni se plašili a plašili

Klárka: magoři

Klárka: dala jsem jim tam balík. Sivíkovi nasadím v poledne náhubek, aby nežral non stop a pustil ostatní k balíku, protože dnes si ho bránil zuby nehty, že je jen jeho

Klárka: a to by praskl

Klárka: takže náhubek a basta

služka: akorát to jaro furt nikde

Klárka: Sevík dostal selenovu kůru a je jinej

služka: to jsem ráda

Klárka: včera lítal na lonži, vyšlapoval, ocas jako arab hřebec

služka: hustýýý

Klárka: dnes jsem byla jezdit a sám si naklusal! A vyklusal až na horizont, a pak po louce. A chtěl to asi 2x zabalit domů

služka: ty se normálně překonáváš

Klárka: protože mu trenérka domluvila:D

Klárka: ale mám martingal! :D

Klárka: a pak jsem šla s ním cvičit bubáky na jízdárnu. A dnes jsem se už nebála. Jenom se musím jednou rukou držet nákrčáku, když o něco jde

služka: důvěrně známe :D

Klárka: a on to ví, že martingal má

služka: nákrčák je nejúčinnější placebo :D

Klárka: přesně

Klárka: mě stačí jen malíčkem se přidržet a je to

Klárka: jako Béruš je poloviční

Klárka: počkej, až ho uvidíš

Klárka: nechce moc žrát

Klárka: v noci nic moc a přes den jen ždibat trávu

Klárka: Fin se docela drží, ale Sivík tloustne

služka: Sivík pracuje za všechny :D

Klárka: protože kvůli Bérušovi a Latíkovi mají venku balík, a hádej, co Sivík celý den dělá

služka: monitorovací službu u papu? :D

Klárka: jo. A všechny tam pustí. Kromě Béruš, toho jen když má náladu

služka: přesně pro tvoje nervy :D

Klárka: tak dostává v poledne náhubek, ale špatně to nese, psychicky

Klárka: tak to nevydržím a sundám mu ho

služka: mě z tebe trefí

Klárka: protože on stojí, smutně, hlavu u země, sklesle. A jak mě vidí, hned ke mně běží a dává mi hlavu do rukou, ať mu to sundám

služka: seš měkká :D

služka: svěšená hlava = klid (odpočinek)

Klárka: no tak to vydržím tak 2-3 hodky a sundám mu to

Klárka: ale večer nedostává skoro nic, jen to, co shrabu na dvoře. Ale nesmím tam večer chodit a koukat do boxu, na to bych neměla žaludek

služka: :D :D :D to je jak nápravné zařízení pro Klárku, ne pro koně :D

Klárka: kdyby ho aspoň nechali ostatní, ale je to děsně zajímá. Hlavně Fina, pořád mu za ten náhubek chodí tahat, oždibovat ho, pak se přidá i Latík a nenechají ten náhubek na pokoji. A začnou provokovat Sivíka, oždibovat ho a on se nemůže bránit. Stojí jako blbec a oni vedle něj křepčí

služka: Fin je veselej a hravej :D :D :D

Klárka: koně jsou ok, jen moc nedají senu, protože pořád vyždibujou trávu

Klárka: Fin trochu kašle a má červené to vykulené oko

Klárka: jo a včera jsem jim nasypala rohlíky do výběhu, a šla je pouštět. Prvního jsem pustila Béruše, no a než jsem otevřela Fina, nemohl to přežít, rozeběhl se a vší silou skočil do klád. Blb. Měla jsem strach, ale nic mu není

služka: to je kretén

Klárka: ale byla to mrda

služka: bych mu měla koupit nějaký přípravek na stimulaci mozku

Klárka: klády ale vydržely

Klárka: podle mě si myslel, že to skočí, ale tam u něj nahoře je to fakt o dost vyšší, než to má vydupané u vchodu. Zřejmě si to změřil nahoře, jakože výšku skoku, a jak seběhl až k tomu, nevyšlo mu to, protože byl o půl metru níž

Klárka: ale naštěstí mu nic není

Klárka: být to stejně vysoké, tak myslím, že by to skočil

služka: překvapení :D

Klárka: no bylo drama! Nasypané pečivo na zemi ve výběhu a Béruš puštěný dřív, určitě by to všechno Finovi sežral

služka: chudáček koníček :D :D :D

Klárka: nemohl počkat ty 2 vteřiny, než otevřu. Ne, musel to skákat!

služka: celé 2 vteřiny????

služka: blázne

Klárka: měl i skrčené nohy, jakože na skok :D

služka: vůbec se mu nesměju

Klárka: a odhodilo ho to až skoro na konec přístřešku ke zdi

Klárka: jako divila jsem se, že to ty klády udržely a nerozlámal je

Klárka: kamikadze Fin

služka: magor

Klárka: přitom normálně je pouštím na přeskáčku, někdy Béruš první a někdy Fin, ale prostě pečivo je pečivo

služka: to nemůžeš pochopit, přece, že šlo de facto o život!

Klárka: :D

Klárka: o smrt hlady

služka: jistě! :D

Klárka: :D

Klárka: jako ale strach jsem měla, že bude pohmožděný nebo s vyraženým dechem

služka: aspoň si dá bacha, příště

Klárka: jojo, to se rozmýšlí a vylézá pomalinku a kontroluje si, zda může a zda je otevřeno

Klárka: tak snad si dá pozor i v boxu u vás a nebude už utíkat

služka: jedině kdyby tam byly tvoje Finy žeroucí klády

Klárka: :D

trenérka: tak jsme byly u Klárky. Vykydaly jsme u Béruš a jsme hotové

trenérka: Klárka nám půjčila i Latíka, tak jsme byli chvíli na jízdárně, abychom viděli, jak se bude chovat. Trochu chtěl utíkat a házet kozly, ale uklidnil se

trenérka: Nikča měla Fina, tomu se pro změnu vůbec nechtělo dopředu, to vypadalo, že během cesty usne

trenérka: Štěpánka si vzala Béruš. Ten měl jasno, jakože utíkat a co nejčastěji kopat po Latíkovi, když mu najížděl k zádi, no veselo

trenérka: Klárka si vzala na jízdárnu Sevíka ,ale když jsem jí přinesla bič a ona ho použila, vyhodil a prudil. Tak ho dala mně. Trochu jsme na jízdárně zaklusali a šli jsme na procházku

trenérka: Sevík zkusil i na mě, že se strašně lekne a hodí hrbem a hurá domů, ale to se asi spletl. Jsem mu to vysvětlila, že domů se fakt nejde, a jeho jediné štěstí, že jsem po tom kydání byla unavená.

trenérka: zkusil to dvakrát, ale pak už raději šel pěkně.

trenérka: jo a Latíka měla Míša. papa a dobrou noc.

Klárka: Tak dnes šla deka zapnout perfektně, na 2 díru a ještě by to šlo víc

Klárka: protože včera byl doma od jedné a byl nažranej jako hovado

Klárka: teď přišel vylítaný, z venku, a pohoda – deka mu je

Klárka: jinak chudák byl málem na dietě!

Klárka: Sivík si shodil kládu a zalezl do Finova boxu a žral a žral

Klárka: jako mě bylo divné, že z okna vidím jen 3 koně, ale oni vyhrabávali trávu úplně nahoře ve výběhu a tam hůř vidím, ale pak mi to nedalo. A šla jsem se podívat a Sivula bagruje Finovo noční zásoby

Klárka: tak jsem musela Finovi donést seno nové, ale kdybych si toho bývala nevšimla, asi by mě to netrklo, protože on tam má Fin sena docela dost, ale přebrané, které si rozhrabává na hajání, a žere jen čerstvé

služka: šmejd zmlsanej!

Klárka: a jestli zase Sivula bude zkoušet, jak se hrozně bojí nastoupit do úzkého vleku, připomenu mu, jak se nebál zalézt k Finovi do boxu, protože tam se musel procpat poloviční dírou, jak je úzký vhod. Ale žrádlo je holt žrádlo.

     Kolik z vás všech se navnadilo blížícím se jarem?

     Sluníčko, teploty nad nulou, tráva?

     Klárčina zoufalost, že místo celodenního cpaní senem oždibujeme v sadu milimetrovou trávu?

     Na víkend dvounožci plánovali brigádičku, jakože oprava ohrady a otevření zástěny přístřešků, a tudíž rovnou i vykydání hluboké podestýlky. Krásné plány! Ale jediné, co dvounožci nezvládli, bylo objednání počasí, protože s deseti centimetry nového sněhu nepočítali, a stejně tak déle než týden netrvala Klárčina radost, že má vodu ve stáji. Opět zamrzla, opět je nutné nosit kýble z baráku.

     Ale už s námi není kobylka. Klárka po třech měsících vysilujícího pendlování obdržela od služky povinnou regeneraci organismu, a nás, co jsme nájemníci, čeká odsun. Kobylka se s námi rozloučila už dnes, a nás s Béruš to nemine v dohledné době. A jelikož dohledná doba souvisí s počasím, tak nám sníh a mráz nevadí! Letos totiž služka nenakupovala seno, protože loňská krádež 14ti balíků přímo z louky byla dostatečným poučením (letos by pravděpodobně zmizely také), a tak je naše stěhování závislé na pastvině.

     Hned po odvedení kobylky k nám Klárka pustila Sevíka, a pro jistotu sledovala, jestli se něco bude dít, což bylo naprosto zbytečné. Bez kobyly si Sevík poodešel k senu a nezájem, nikoho neřešil a my neřešili jeho. Takže vegetíme ve čtyřech a máme propojené ohrady.

     No, a aby se Klárka nenudila, dokud nás tu má, odřel jsem se, od popruhu na dece. A Klárka je z toho na mrtvici, protože od rána do noci v otevřeném prostoru krutě fičí, a jelikož profukuje do přístřešku, tak jela ke služce pro Bobánkovu zelenou deku, která je bez předních popruhů. Ale jako myslím, že neumřu.

      Jo a kašlu! Protože je jaro a blíží se sezóna.